Když se řeknou líbánky, spoustu lidí si představí pláže, bílej písek a mojito na lehátku. Já si představím skvělý jídlo a víno.
English language version available
Tak nějak začal náš výlet do Itálie. Nejdříve jsme chtěli začít v Italském Alto Adige, ale po zevrubném zkoumání cen za ubytování a degustace, jsme se v myšlenkách přesunuli do Toskánska a úžasného Piemonte, kde je to přece jenom přijatelnější.
Naše cesta začíná v toskánské Florencii, nebo po jejich Firenze (čti s italským přízvukem a výraznou gestikulací pravou rukou). Město umění, jak by mnozí řekli. Moje sběratelská úchylka nás přivedla do galerie Uffizi a s očekáváním mistrovských děl od Caravagia odcházíme s mírným zklamáním. Ne proto, že by lístek na osobu stál 20 EUR, ale hlavně kvůli tomu že těch obrazů tam není tolik jako třeba v Lisabonu nebo Barceloně. Večeříme v Tratoria Za Za. Nenechte se odradit frontou před restaurací. Stačí nahlásit jméno a do 15ti minut sedíte.
Ale nejenom z jídla je člověk živ. My potřebujeme i víno. Já si vždy před výletem dělám nějaký research a tentokrát tomu není jinak. Začali jsme vinařstvím Viticcio a kdybych věděl kam v následujících pár dnech budeme jezdit, pořídil bych si větší, mnohem větší a hlavně vyšší auto. Ale cesta je cíl a my i přes cestu šesté kategorie, chápej jako česká polňačka dorazili na první štaci. Sympatická slečna nám odvyprávěla příběh, my ochutnali, snědli skvělé chleby s hříbkama, nakoupili a vyrazili dále.
Nedávno jsme sledovali pořad Chef’s Table na Netflixu a o svém živobytí tam povídá i rádoby veterinář, ve skutečnosti řezník, Dario Cecchini. Obdivovali jsme jeho nadšení pro zvířata a přírodu, o tom že je potřeba mít pro zvířata nejvyšší respekt a využít vše co nám dávají. V hlavě nám utkvělo, že je to vlastně ve Florencii a přímo ve vesničce Greve. Která byla na naší cestě do Montepulciano. Jeho perfektní hovězí nemá konkurenci. Vlastní pár restaurací, do kterých je potřeba si rezervovat místo poměrně dlouho dopředu. Ale ve stejné vesnici má i „bistro“, do kterého rezervaci nepotřebujete. Tam jsme obědvali my.
Naše cesta pokračovala přes hory, doly a vinice do městečka Montepulciano. Po cestě jsme navštívili tyto vinařství a nikde neuděláte špatný obchod: Livernano, Castello di Ama, Casanuova di Ama a Castello di Brolio. Na konci článku budou všechna tato místa i s adresami a GPS lokacemi.
Montepulciano je známé hlavě ve vinařském světě jako typická oblast pro místní červené víno. Je to maličké, poměrně útulné ale jinak prázdné městečko. My bydleli v Mueble Evoe, u takového dědy s vlastním parkovacím místem přímo před domem, a večeřeli v E Lucevan Le Stelle.
Další den ráno jsme vyrazili směrem do vesničky Montalcino a zpět do Florencie. Po cestě nás čekalo jedno vinařství, opět po klasické české polňačce. Podere del Ripi je biodynamické, ale celkem velké vinařství. Somelierka Camilla nám toho dala ochutnat docela dost a stálo to za to. Odjíždíme s pár lahvemi směr Florencie, kde zůstáváme zbytek dne.
Než dojedeme do země zaslíbené, čti Piemonte. Stavíme se na den v Ligurii, k moři když už jsme v té talošce. Chtěli jsme vidět Cinque Terre, což je 5 vesniček, izolovaných od světa, ukrytých v národním parku. Tak izolovaných, že budete muset nechat i auto stovky metrů od vstupu. Trochu jsem se přepočítal a jeli jsme až příliš na západ. Tak nějak jsme Cinque Terre minuli a skončili poblíž městečka Albenga. Ubytovali se u místního vinaře a doufali za dobré víno. K naší smůle je tato oblast zaměřená na bílé a víte jak se to říká u nás, ve srovnání našeho a španělského červeného. Tak nějak podobně jsme skončili i my. Dvě vinařství stojí za zmínku, je jím biodynamický Durin a známá Maria Donata Bianchi. Byla to dobrá zkušenost, ale příště rovnou do Piemonte.
Naším hlavním cílem bylo městečko Barbaresco a Barolo ve vinařské oblasti Piemonte. V prvním z nich jsme byli hned na oběd. Jakmile vjedete do končin Barbaresca, hned vás to omámí. Nekonečné, pravidelně uspořádané vinohrady kam jen oko dohlédne. Obědvali jsme v restauraci Antica Torre a moc nám chutnalo víno, které nám nalili. Zjistili jsme, že se vyrábí hned za vesnicí. Vinařství Ronchi je malé rodinné vinařství, které část své produkce plní do keramických amfor. Krom toho jim i pouští hudbu, ano přesně tak, jako zemědělci Vesničko má středisková.
Než jsme se ubytovali u místního vinaře v Agroturismo Rio Sordo, navštivili jsme vinařství Marchesi Di Gresy. Krom prohlídky jsme potkali i hlavního vinohradníka Jeffryho, který nás díky jeho lásce k České Republice odměnil i pár jeho specialitami ze sekce bílého vína. Se štěstím v našich tvářích a kupou lahví odjíždíme zase o dům dál.
Naši vínem vzdělaní přátelé nám dali tip na čtyři vinařství, kam se musíme podívat. Sympatický pán Michelle Reverdito, kterého hodnotíme jako jednoho z nejlepších v oblasti. Skvělý Nada Fiorenzo, kterého jsme odchytili mezi vinobraním. Honosný Olim Bauda a podivuhodný Ca’ Del Baio.
Všichni čtyři produkují skvělá vína, ale jen jeden zůstane v hlubší paměti. Michelle Reverdito hovoří lámanou italskou angličtinou a jeho vína jsou sametová a animální, v tom nejlepším slova smyslu. Zůstane v naší paměti díky jeho sympatickému přístup k nám i ke svému vínu. Určitě přijedeme znovu.
V Barolo a Barbaresco jsme navštívili ještě dvě vinařství. Nám naprosto neznámé Josetta Safirio, kde jsme pořídili balíček prohlídky s obědem. Trochu jsme se toho báli, ale hodnota, kterou jsme tím získali, se opravdu vyplatila. Krom skvělé prohlídky, příběhu, ochutnávky všech vzorků jsme si dali i oběd ve vinařství, který by se mohl rovnat těm nejlepším restauracím. Posledním vinařstvím, které nám otevřelo dveře bylo známé Vietti. Pro mě jako fotografa naprosto jedinečný prostor a historické sklepy hluboko pod hradem v místní vesnici.
S plným kufrem kartonů vína odjíždíme zpět na Moravu. Máváme zeleným kopcům a těšíme se na příští rok, kdy bude k dispozici ročník 2016. Mnohými označován za nejlepší za poslední desítky let. Tak zase příští rok Piemonte.
Jednou měsíčně budete objevovat zajímavé příběhy, které jsem vyfotil, kouknete pod pokličku a dozvíte se něco nového.
© 2024 Marek Dvořák / Fotograf