Kodaň

Hned na úvod bych chtěl upozornit na skvělou dopravní síť. Z letiště je to do centra Kodaně jen pár minut. Doporučuju ale koupit lístek, revizoři kontrolují nepřetržitě. Tentokrát jsem zvolil ubytování někde v půli cesty letiště a centrum, ale všechno je tak blízko, že to bylo docela jedno. Jednou jsem špatně koupil lístek na metro a poté co mě revizor upozornil tak jsem musel vystoupit a jít jednu zastávku pěšky. Pro mě to byl konec světa, prosil jsem kolemjdoucí a pomoc… ale ne, po cestě jsem viděl jeden fenomén, který může fungovat snad jen v severských zemích a možná na jihu Evropy. Každý druhý rodinný dům měl pozdě večer otevřené vstupní dveře. Kola, invalidní vozíky a koloběžky stály běžně nezamčené na ulici. Toto není investiční doporučení, ale udivilo mě to.

Kodaň je krásná. Ať už jde o architekturu, pocit nějaké udržitelnosti, čistotu, až po lidi, kteří jsou ochotní a příjemní. V knize, kterou jsem naposledy četl (Co dokáže kultura) je zmíněná jako jedno z nejlepších míst k životu a to i díky velmi chytře rozděleným kulturním epicentrům. Takže se neděje to, že je zajímavá jen v úzkém centru, jako třeba Praha. Ale kamkoliv příjdete, něco se tam děje. Zároveň je vše dostupné pěšky a nebo na kole. Já dávám přednost pěší chůzi, člověk u toho nemusí šlapat.

Jako každé velké město má Kodaň i svůj turistický střed, a tím je Nyhavn. Kdo upřednostňuje osobní prostor, tomuto místu se vyhněte. Malebný přístav plný barevných domů a starý lodí - lodě z 18. století check. Krásný, ale do restaurace bych si tam nesedl. Kousek od užšího centra je park The King's Garden a kousek po cestě i národní galerie SMK. Národní galerie, ty já mám rád. V každým místě na světě dělám, že rozumím umění a předbíhám důchodce na schodech. Národní galerie v Kodani mě ale zklamala. Mám rád dramatické obrazy plné hrůzy a smrti, takové ty od Goyi nebo Boshe, ale tu nic. Vysvětluju si to tak, že je Dánsko země bez dramat, bez masakrů a genocid. Jako severská země není zasažená běsněním křesťanských fanatiků a tak nějak se jeho historie plíží mezi všemi těmi mokřady a vřesovišti. Galerie je teda plná portrétů a krajinek. Musím zpět do Španělska, tam je toho dost.

Samostatnou kategorií Kodaně je Christiania. Město ve městě a unikát, který je třeba zažít. Kousek od centra leží místo, které má prý vlastní pravidla a zákony. V 70. letech se prohlásila za anarchistickou komunu a neuznává pravidla Evropské unie. Nevím, platební terminály mají a moje eura jim nesmrděly. Dělí se na dvě nebo možná i tři části. Ta první je nádherná. Bosé děti si hrají na ulici uprostřed přístavních domů. Všechno vypadá tak idylicky. V druhé části, která přímo navazuje začíná jiný svět. Je jedno jestli je 11 ráno nebo 11 večer, ale po zemi se válejí opilí a zdrogovaní lidé, kteří stále věří, že jsou 70. léta. Strach mě netrápí, ještě pořád jsme v Dánsku. Jen se divím jak tyto dvě komunity koexistují tak blízko pospolu. Ta třetí část je artistická, architektonická. Ve všech se ale cítíte jako v jiném, odříznutém světě.

Cesta na sever

V Dánsku máte ojedinělou šanci žít a cestovat ekologicky. Do té doby, než vás potká realita. Chtěl jsem hodně cestovat, projít si rychlokurz a příště se vrátit na konkrétní místa. To obnáší hodiny a hodiny jízdy autem denně. Abych vnesl protiváhu do svého Kalifornského zážitku s nesmyslným autem, chtěl jsem si tu půjčit malé elektro auto. Moji radost mi schladili v půjčovně, když mi ho na tak dlouhé cesty odmítli půjčit. Nevím co je pravdy na tom, že malá elektro auta nejdou nabíjet rychlonabíječkami. Příště si mám prý vybrat BMW. Rozumím hodně věcem, tomuto ne, takže jsem se nechal přesvědčit. Další možnost jsou extrémně drahé vlaky, ale to si v rámci mého programu neumím ani představit. Možná kdybych cestoval s někým z Christianie, měl by pro mě lék. Nevadí, snížím uhlíkovou stopu někde jinde.

Druhý den mě čekají 4 hodiny v autě a pár zastávek z Kodaně do města Aarhus. Prvním stopem je vikingské lodní museum jen pár minut od Kodaně. Extrémně skvělý místo na osahání vikinské lodní kultury. Lodě všech délek a tvarů. Všudypřítomný vítr included. Tu mám ale první tip, který ušetří peníze. Celé museum je zdarma, teda alespoň venkovní část. Vevnitř je to dost nuda, a návštěva se nevyplatí. Ušetřeno 1 000 Kč. Vyzkoušeno, politováno, ztraceno. Můžete si za ušetřené peníze koupit kávu a koláček. Dánsko je totiž extrémně drahé. Ještě nejsme v Norsku, ale cenovkami se velmi blížíme. Dejte si tedy pozor na to, za co utrácíte.

Třeba za cestování. Tady je potřeba druhé upozornění. Mezi dánskými ostrovy je most, za který platíte poplatek. Není to jen tak ledajaký poplatek. Za každý přejezd zaplatíte 1 000 Kč, tak s tím počítejte.

Pokračuju do Odense, kde se narodil Hans Christian Andersen a je tam jeho dům. Teda tak je to pojmenováno. To, že to bude experience jak v Tullamore distilérce a gift shop jsem nečekal. Kupuju holkám plyšáky a jedu dál.

Po cestě do Aarhus je jedno místo, které jsem chtěl vidět. Zajímalo mě to vizuálně. Z dálky to vypadá jak kopeček, zblízka jak starý kamenný dům. Je to lednička, přístřešek? O trochu později než je zdrávo zjišťuju že to je velký kamenný hrob starý víc jak 5000 let, kam vleze 50 lidí. Nevadí, jedu dál.

Aarhus

V městě Aarhus je Den Gamle By. Než jsem tam došel, netušil jsem co mám čekat. A vy asi taky ne. Po celém dni cestování jsem měl už jen něco přes hodinu na toto extrémně zajímavý místo, kde bych radši strávil celej den. Dánové posunují skanzeny na úplně jinou úroveň. Všechny skanzeny, které jsem doteď viděl na různých místech světa jsou jen o architektuře, artefaktech. Na vstupu sedí stará paní, tu máš lístek a jdi. Tady je průřez dánskou kulturou posledních 400 let. V každé tématické čtvrti pracují a naoko žijí skuteční lidé. Ve stájích jsou lidi, kteří se starají o zvířata, vedle paní peče koláče a naproti je banka se vším všudy. Dokonce tu i vyrábí pivo v historickém pivovaru. Sdílím znalosti a zkušenosti místním sládkům ze země, která vypije nejvíc piva na světě a pokračuju dál. Neskutečný.

Můj úkol v Aarhus je jasný. Ochutnat dánské víno. Jo, v Dánsku pěstují vinnou révu a vyrábí víno. Předtím ale obejdu pár míst, které najdete dole v mapě. Zjišťuju, že ne každá dobře vypadají vinárna dánské víno má. Zjišťuju ale zajímavou věc. Obešel jsem 3 místa, v každém z nich prodávají víno nebo pivo. Ale nemůžou vám ho nalít, asi kvůli licenci. Ale o ulici dál mají stejně pojmenovaný bar, kde už víno rozlívají. Dánské víno je paradoxně docela dobré - v užitečné sekci najdete pár tipů.

Třetí den mě čeká skutečná cesta na sever. To se ale poměrně zvrtne v pokus o přežití. To ale zase příště… Ale ne, mám vaši pozornost, pojďme na to hned. Možná bych ještě ale chvíli zpomalil a pochválil dány za jejich postoj k autům. V Aarhus totiž nezaparkujete. Vydal jsem se na strastiplnou cestu za dobrou kávou a chvíli mi trvalo než jsem přišel na to jak to v Dánsku funguje s parkováním. Velká města mají obrovská strategicky umístěná podzemní parkoviště za jednotnou cenu. To je skvělý a odteď budu chytřejší.

Pojeďme k moři

Dnes mě čekají tři místa. První z nich je Thorup Strand. Snad jedno z posledních míst v Dánsku, kde můžete vidět rybolov v akci. Spící lodě vedle obřích buldozerů čekající na výsadek. Pokud máte víc času jak já, dejte si Fish & Chips v místní restauraci. Čerstvější rybu asi nekoupíte.

Druhou zastávkou je slavný maják Rubjerg Knude Fyr. Pár let zpět ho fyzicky přesunuli o pár metrů do vnitrozemí, aby ho nepohltilo moře. Čekal jsem davy turistů, nepotkal jsem nikoho. Dánské počasí, tedy vítr a déšť má své výhody. Nikomu se do něj nechce. Od parkoviště vede k majáku pár set metrová cesta a svět se vám mění doslova pod nohama. Začínáte v křoví a dojdete na konec vesmíru, kde se před vámi rozprostírají obrovitánské písčité duny a za horizontem skaliska bičující vlny a vítr. Ten je ve spojení s deštěm tak silný, že můžete mít na sobě jakkoliv kvalitní outdoorové oblečení, je to úplně jedno. Já toho drona ale nenesu v kapsách pro nic za nic. Dávám mu poslední požehnání a jdeme na to. Tak nehostinné počasí jsem nezažil ani na Islandu. I přes všechno zlé technika drží. Předpokládám, že bych tam umřel dřív já než spoj mezi foťákem a objektivem.

Poznámka pro mě na příště, vždycky si vem dvoje oblečení. Durch mokrej nasedám do auta a zapínám vyhřívání na max. Držte palce.

Poslední adrenalinovou zastávkou je nejsevernější místo v Dánsku, Skagen. Respektive kostel Den Tilsandede Kirke. K mé radosti mi uschlo skoro všechno oblečení. K mému neštěstí i na této zastávce dost prší. Ale už to nevypadá tak dramaticky. Jasně, můžu zůstat v autě. Nenechám se ale odradit a jdu. Co nebylo tak dramatické se u kostela rychle mění. Krásnej slunečnej den v Kodani mě pomalu přestává zahřívat u srdce. Byla to jen anomálie.

Opět mokrej nasedám do auta a vydávám se do Aalborgu, kde přespávám. Večer už nemám sílu na vír velkoměsta, dávám jídlo v nejbližším podniku, kterej je paradoxně docela zajímavej. Takovej tovární prostor se spoustou street food stánků.

Cesta na jih

Mám v Dánsku ještě jeden celý den, který strávím hlavně na cestě. Ale po cestě do Kodaně je minimálně ještě jedno místo, které stojí za vidění. Jasně, je to další skanzen. Rád objevuju kulturu a historii míst, který navštěvuju. Dá vám to vhled do toho, proč jsou místní lidé takoví. Proč mají otevřené dveře v noci, nazamykají invalidní vozíky a proč všude jezdí na kolech. Sagnlandet Lejre je trochu jiný skanzen, a já ho navštěvuju na velikonoční neděli. Rozsáhlý komplex, který je hlavně v přírodě a vypráví příběh tisíce let před Kristem a ukazuje vikingskou kulturu v té romantické podobě, jakou ji známe. A stojí za to vidět. Na rozdíl od Den Gamle By, který ukazoval městskou kulturu je tento víc o životě na polích a v lesích.

Je večer, vracím auto v Kodani na letišti a směřuju do města. Mám hlad, chci rybu. Většina (dobrých) restaurací je ale plná a tak končím na jistotu v irské hospodě a dávám Fish & Chips. Zrovna se hraje zápas Liverpool vs Leicester City anglické Premier League. A k mému štěstí je hospoda plná fanoušků Liverpoolu, nevzniká tedy žádné drama.

Stojí Dánsko za návštěvu? Jasně, a já se tam znovu rád vrátím na dýl jak čtyři dny.