Island. V mé hlavě země ohně a ledu. Tvrdá nespoutaná příroda. Absolutně dechberoucí výhledy. Čistka pro duši a tělo. To jsou očekávání. Naplní se? Částečně.
English language version available
Na Island jsme letěli o Velikonočních svátcích, takže na cca 3 celé dny. Stačí to? Asi spíš ne. Možná jen na rychlokurz jižního, toho nejvíce turistického cípu. Pokud chcete poznat Island v tom lepším světle, jeďte alespoň na 2 týdny. Budete mít co dělat? Ano i ne. Podstata Islandu je totiž samotné vstřebávání té krásy kolem. A tam někdy stačí jen ležet v termálním kaluži a rovnat si myšlenky.
Půjčení auta je naprosto esenciální pro pohyb na ostrově. Nedovedu si představit jakoukoliv hromadnou dopravu, ale dle zaparkovaných dálkových autobusů u každého druhého vodopádu očividně nějaká existuje. Tentokrát jsem nešel cestou velké autopůjčovny, kterou většinou doporučuju. Využili jsme služby Blue car rental, kde mi přišla cena výkon mnohem výhodnější. Na Islandu uvidíte dva druhy aut. Buď to jsou obrovské terénní Toyoty do kterých budete potřebovat žebřík a dovezou vás snad až na severní pól. A druhou variantou je Dacia Duster. Tento rumunský pracant bude stačit na zbytek.
Jasně, najdete místa kde necháte půlku výplaty, ale dají se najít i slušná místa pod 1000 Kč na osobu na noc. A nemusíte se mačkat s dalšíma deseti lidma v hostelovém pokoji. Většinou skončíte v plechové, skromné, ale dostatečně vybavené budce. Nicméně na to přespání, sprchu a zálohování fotek to stačí.
Na Islandu zaplatíte skoro všechno kartou. Já si vybral peníze jen na dobrovolné vstupné do termálů. A věřte nebo ne, i uprostřed ničeho, tam kde sedí paní v autě a vybírá vstupné, i tam se dá platit kartou.
Přistáváme na letišti v Keflavíku, což je cca 40 minut od hlavního města. A moje první doporučení říká: Půjčte si auto hned po příletu, ikdyž je to o půl jedné ráno. Ušetříte ranec peněz za taxíka do hotelu a z hotelu do půjčovny. My bydleli hned u letiště a cesta tam i zpět nás vyšla skoro víc jak to ubytování.
Prvním stopem je známá Modrá laguna. Podle fotek top zážitek, realita je ale trochu jiná. Moje představa o termálech na Islandu je taková, že přijedu, převleču se do plavek, případně zaplatím nějaký malý dobrovolný vstupný a jdu. V Modré laguně se rozhodli, že budou hrát trochu jinou písničku. Hned z rána nás čekal příjemný větřík o rychlosti zvuku doprovázející osvěžující kapky snižující pocitovou teplotu hluboko pod bod mrazu. Do ruky jsem si vzal jen plavky a šel jsem tomu naproti. Při vstupu nás čekala recepce a přibližně půl milionu lidí čekající na jejich rezervovaný vstup. Cena na místě byla cca 2000 Kč, což je asi jen o 2000 Kč víc než jsem za to ochoten zaplatit. Navíc jsme se chtěli jen vykoupat a za hodinu pokračovat dál. Takový úvod do našeho dobrodružství mě trochu znejistělo v dalších plánech. Ale uklidním vás, už to bude jen lepší.
Jediným horším zážitkem na Islandu než je Blue Lagoon je jejich jídlo. Po nějaké chvíli zjistíte, že je mnohem efektivnější měnit v životní energii dva párky v rohlíku na benzince než trávit čas v jakékoliv restauraci. Ale nechci islanďanům křivdit, pro gastro zážitek tu nejsem. Tak se přesuneme dál.
Jakmile nasednete do auta a posunete se kousek na východ, bude váš život hned mnohem lepší. Naše konečná stanice byla Diamond beach a tak jsme se rozhodli dojet první den až tam a pak si to pomalu užívat na zpáteční cestě. Po cestě je těch zastávek tolik, že jsme zastavovali skoro vždy u každé druhé. A skoro vždy to stojí za to.
Na cestě vás čekají snad všechny formy krásy. Hory, kopce, vodopády, moře, louky, vodopády, ledovce, vodopády a pak ještě vodopády. Všechno je velmi dobře dostupné. Stačí odbočit z hlavní cesty a jste tam. Některé věci se nedají přehlédnout. Bude tam s vámi dalších 200 000 lidí. A to je jediným kazem na této dokonalé kráse. Jasně, já jsem jeden z nich, ale ještě jsem nikdy neviděl takovou koncentraci lidí na jednom místě. Přisuzuji to nadměrné kráse místa a omezenému prostoru. V amerických národních parcích, Skotsku nebo Norsku nikoho nepotkáte. Možná protože jsou všichni na Islandu. V některých místech vás čekají fronty na fotku.
Je z toho cesta ven. Bude vás to trochu bolet, stát více času, ale asi se to tisíckrát vrátí. Doporučuju vstát velmi brzo a využít čas na velkých atrakcích ještě než dojedou turistické autobusy. Investujte čas do sebe a podnikejte cesty mimo hlavní cesty a třeba najdete něco víc.
My si řekli, že se chceme alespoň jednou za den naložit do termální kaluže. Budeme hledat tak dlouho až najdeme takovou, která za to stojí. První je pár minut chůze magickou přírodou, je zadarmo, není tak teplá, ale je to první místo, kde skoro nikdo nebyl.
Ta druhá je na cestě zpět přes Golden circle. Je uprostřed ničeho, je super teplá, ale budete si muset zaplatit. Na vstupu totiž stojí majitelka pozemku a vybírá vstupné.
U těchto termálních pramenů záleží na ročním období. Někdy jsou studené, jindy příliš horké. Zážitek je to ale vždy.
Jo, i tam jsme byli. Tam vám dám pro tip: Od parkoviště k letadlu a zpět vás dopraví zážitkový autobus, a řeknu vám, jsou to ty nejlépe investované peníze na celém Islandu. Jediné co nechcete je pochodovat 40 minut tam a 40 minut zpět po vyprahlé měsíční krajině s neustálým rizikem že zmoknete, uhoříte nebo zakopnete o jeden z milionu kamenů. Takto vás autobus za 15 minut odveze k letadlu a zase zpět.
Poslední den před odletem jsme se rozhodli strávit v hlavním městě. A možná to bylo tím, že byla neděle, ale pokud bych měl někomu doporučit jak dlouho tu strávit, tak možná 2 hodiny. Najezte se, dejte si pivo v nejstarším baru na Islandu a vypadněte.
Ten pravý Island je někde jinde. Skrývá se hluboko za mechovými horami, sopkami, pod vodopády, v odrazu ledovců, v těch krásných černých plážích, surovém větru, stále se měnícímu se počasí. Příště bych chtěl jet na mnohem déle, daleko od lidí a možná tam tentokrát najdu všechno co jsem hledal.
Jednou měsíčně budete objevovat zajímavé příběhy, které jsem vyfotil, kouknete pod pokličku a dozvíte se něco nového.
© 2024 Marek Dvořák / Fotograf