Všechno to začíná nápadem. Ať už v mojí hlavě nebo hlavě klienta. Máme nějakou společnou představu, ke které se budeme snažit přiblížit. Takto začíná každý námět filmu, jakákoliv hudba nebo libovolná fotka. A je jedno jestli fotíte holky v parku nebo horolezce v Himalájích.

Celému tomu předchází research, produkce a pak stačí jen zmáčknou spoušť. Ale co když se ta fotka nepovede? Co když jsem si na místě jistej, že to funguje, ale když sbalím vybavení a pošlu modely domů zjistím, že ne? To se mi stává víc než bych chtěl. Stává se to totiž každému. Autor je sám sobě největším kritikem. Vytvořil jsem nějaký neskutečný svět nebo zachytil něco velmi reálného, strávil bambiliony hodin studií a daleko cestoval. Abych zjistil, že mi v záběru stojí softbox, prolétá letadlo nebo si moje babička z 18. století zapomněla vyndat mobil z kapsy.

V tuto chvíli je čas retušovat, protože to jsou přesně ty věci, které na fotku nepatří. Co je to vlastně retuš? Retuší odstraňujeme věci nevhodné a přidáváme věci vhodné. Tato archaická definice je blízko k pravdě. Jen musíme jít víc do hloubky. Co má naše fotka reprezentovat? Kde se náš příběh odehrává? Chceme na něco upozornit nebo představujeme úžasný produkt? To všechno musíme zohlednit při našem rozhodování. Proto z fotek odstraňujeme letadla, telefony, prach nebo akné. Proto aby fotka odpovídala realitě, kterou chceme vytvořit.

Potřebujeme udělat ze dne noc? A proč vlastně? Řekli jsme si, že zachytíme temnou a studenou atmosféru tajemného hradu v Budapešti. Jen se nám nepovedlo cestovat v čase a na hradě jsou stovky turistů.