Moje práce mě posílá na spoustu míst na světě, díky za to. A proč zrovna Napa Valley? Spolupracujeme s Wine Train na prodeji jejich lístků a zážitků. Wine Train je vlak, skoro tak okázalý jako příběh, který stojí za vznikem kultu tohoto místa. A tento vlak projíždí údolím Napa vyprávějíc příběh z časů dávno minulých. Je to skoro jako Orient express. O jídlo a víno nebude nouze. Letíme se podívat, jestli to stojí za to.

Dostat se do Napa není jen tak. Z Vídně letíme do Zurichu a odtam nikdy nekončící 13 hodinový let do San Francisca. Na takový lety jsem už vybavenej audiovizuálním obsahem. O zbytek se postará palubní rádoby francouzské mini víno. Švýcarský palubní personál vidí poprvé čechy a slováky a přijde jim, že už máme dost. My střízliví usedáme zpět na přistání.

Na americké pasové kontroly jsem si už zvykl. Klíčem je příběh. Minimálně vědět co, a na jak dlouho tam jdete dělat. Před příletem je potřeba zároveň požádat o víza, mohou být elektronická v podobě ESTA. Doporučuju stáhnout aplikaci a najít si tu správnou. Zkontrolujte kolik to má stát a že tolik zaplatíte.

Amerika voní jinak. Pokud se pohybujete v Evropě, každá destinace má svoji vůni. Ta americká je ale jiná. Hned za vůní je diametrální rozdíl ve velikosti aut. To co je v Evropě standardní velikost je v USA mini. A na západním pobřeží to platí dvakrát tolik. To co pro nás přijelo na skoro hodinovou cestu do Napa je něco mezi autem a autobusem. Paradoxně si připadáte jak v takové té Redbull káře, protože ač to má sto metrů na šířku, inženýři šetřili na odpružení.

Než jsme se dostali z Evropy na hotel v Napa, uběhlo několik ročních období. San Francisco je stejně blízko rovníku asi jako Maroko, přitom tam umí být extrémní zima. Napa Valley má středomořské klima a proto je tam podobné počasí jako u nás.

Napa Valley

Zlatá horečka dovedla na západní pobřeží spoustu lidí a bohatství. Traduje se takový příběh o Samuelovi Brannanovi, který založil první místní noviny California Star. Svoje jmění a slávu pro Napa Valley a okolí ale vydělal jinak. Když v lednu 1848 doputovala zpráva o nálezu zlata u Sutterova mlýna, koupil Brannan všechny lopaty, pánve a výbavu, a pak běžel ulicemi města křičíc „Zlato! Zlato na American River!“, čímž vyvolal zlatou horečku a vydělal během devíti týdnů přes 36 000 dolarů. Ve zhruba stejné době vznikl v Napa první vinohrad a už to jelo.

Jedním z prvních byl i Charles Krug, jehož vinařství tam stojí doteď. A je vlastně i zastávkou na trase Wine Train. No a počkej, co ten Wine Train, stoji to za to? Tak určitě. Pokud máte zbytečně moc peněz a nikdy jste se nezajímali o víno, rozhodně. Pro všechny ostatní určitě ne. Za takové peníze v klidu strávíte půl dne v Michellinské restauraci libovolného výběru a tu si za víno k obědu musíte i připlatit. Není to náhodou Wine Train? Za takové peníze očekáváte zážitek. Místo toho dostanete animátory s mikrofony a zastávky ve vinařstvích, která se chlubí tisíci lidmi denně. Jako třeba vinařství V. Sattui. S takovou si na nás nepřijdou! Ale ten Charles Krug je celkem v pohodě. Člověk by laicky čekal, že víno z Kalifornie bude hlavně červené, ale je to právě bílé Chardonnay, které tu vévodí.

V Napa Valley ještě chvíli zůstaneme. Tady všechna negativita končí. Ve zkratce, Wine Train ne, cokoliv jinýho jo. Jen ať vás uvedu do geografické mapy, krom Napa jsou tu ještě tři oblasti, který jsou něčím zajímavý. Sonoma, Dry Creek a Bodega Bay. Na skoro všechny z nich si posvítíme. Pokud chcete v Napa pivo tak The Garden. Živá hudba a pivo? Napa Palisades Saloon. A když farmářský výrobky tak Oxbow Public Market.

Než jsem vyrazil, nechal jsem si doporučit nějaká vinařství od někoho kdo tomu rozumí o dost víc jak já. Arielle DeSoucey aka Civil Wines je z Arizony. Somelierka a odbornice. Ta mi poslala pár tipů co navštívit a ještě líp ochutnat. Její výběr najdete v užitečných informacích na konci článku. Já ji tímto děkuju a zdravím, už jsme se dlouho neviděli!

V Napa jsme to zakončili v nepálské restauraci a jedeme zpět do víru velkoměsta.

San Francisco

Když jsem tu byl naposledy, viděl jsem bídu, špínu a navíc ještě bídu se špínou. San Francisco se ale od té doby hodně změnilo. Za těch 10 let se z něho stalo čistý a krásný město. Nebo se jen špína a bída někam schovaly? Možná. Alcatraz mě tolik nezajímá, tak jsme začali u Golden Gate, ale turistům unikajíc, vyhýbajíc jsme se vydali na strastiplnou cestu na jedno skryté místo odkud jsou krásný fotky. Výhoda, nikdo tam není. Nevýhoda, má to svůj důvod. Je to docela štreka.

Směrem do centra se dá skoro zadarmo přiblížit pomocí všudypřítomných Uberů, a samořízených aut. Normálně to přijede, uvnitř sedí humanoid, otevře vám dveře a pak to díky proudovým motorům obletí všechen narůstající provoz… ale ne, to je trochu sci-fi. Ale samojezdící auta tam jsou. Musíte mít appku a je to v nějaké beta verzi, takže pro nás východoevropany zatím nic moc.

Když vás zajímají bizáry, a koho by ne, doporučuju Musée Mécanique. Podivuhodné stroje ze všech koutů světa a času. Ale bez drobáků ani stroj nešlape, vemte si je.

Máme hlad, hledáme jídlo. A kam jinam než do China Town na nějaké slepičí pazoury? Ty v tom mým jídle velmi pravděpodobně byly, ale i tak to bylo skvělý! Doporučuju si dát pozor na množství a pálivost. Ani jedno v žádným případě neodhadnete. Ale za zvuků pálícího se oleje a světel lampionů se dá sníst všechno. Bylo to nějaké náhodné bistro a všechno v okolí vypadalo podobně, takže nemám tip na nic konkrétního, ale research jsem si dělal, ne že ne. Nějaké neověřené tipy jsou dole pod článkem.

Jazz. Hudba na kterou jsem asi ještě mladej, ale v San Fran to prý jede. My máme štěstí, že kamkoliv přijdeme, živá hudba končí. A proč by taky ne? Je přece půl deváté večer. Ale ne, jsme unavení, dáváme extrémně kyselého Guinesse v nějaké random irské putice a jdeme spát. Zítra nás totiž čeká výlet.

Bodega Bay

Už jsem vám říkal, že tu mají velký auta? My jsme si jedno takový půjčili. Běžně jsem velmi environmentálně orientovanej, ale ve Spojených státech jste bez auta nahraní. Na vzdálenosti větší jak 200 metrů potřebujete auto. My potřebovali Dodge Ram 2500 V8. A ještě navíc červený. Dobře, byl to trochu extrém, ale chtěl jsem to zkusit. Podruhé už asi ne. Nevadí mi, že je to velký, ale je to nepohodlný a pomalý. Na to že je to V8 jsem čekal zážitek minimálně hodný filmům Rychle s zběsile. A díky tomu že to má 20 metrů na délku (zhruba) se to celé vlní a vy si připadáte jak na pirátské lodi, kterou by toto auto rozhodně utáhlo.

Natahujeme plachty a jedem. Trochu nám prší, ale to nás nezastaví. Bodega Bay se nachází po pobřeží na sever od San Fran. Je to pěknej výlet. Náš polední cíl je ale jasnej. Místní BBQ. A to konkrétně A and M BBQ v Sebastopolu. Nene, tento blog nebude o ruské invazi na Krym. Zůstaňme ve Spojených státech. Občas objevíte místa, která už v Evropě máme, tu je mají taky. Ale takový BBQ jsem ještě nikdy neměl. Ano, je to takový to jak mají venku obří udírnu, BBQ stroj, ani nevím jak to nazvat, ale vypadá to jako naše auto v postapokalyptickým světě, a pečou a grilujou maso hodiny a hodiny. Nechali jsme si poradit a dostali jsme Brisket, což je hovězí hrudní maso. Trochu nás překvapilo, že k jídlu nenabízejí hranolky. Donutilo nás to přepočítat naše očekávání kalorického příjmu. Ale sympaticky k tomu podávají fazole, hrášek, kukuřičný chléb a nějakou nakládanou zeleninu. Skvělý, doporučuju!

Možná se tu chvíli zastavme nad americkým jídlem. Všude uvidíte burgery, BBQ, apod. Už tu ale poměrně často narazíte na rostlinné verze a to je hodně sympatický. Díky tomu, že jsou Spojené státy kulturně diverzifikované, najdete tu ale i všechno ostatní v originálních recepturách. Takže mexická, čínská, japonská a všelijaká kuchyně je na dosah blíž než kdekoliv jinde. Stojí za zmínku i nekonečné variace piv a malých pivovarů. Gastronomicky je minimálně Kalifornie extrémně dobře vybavená.

Dry Creek

Základnou na tento večer je Healdsburg. Odpoledne jsme ale strávili v jednom z vinařství od už zmiňované Arielle. Zážitek a víno ve srovnání s čímkoliv co nám ukázal Wine Train je sto a jedna. Reeve Wines berou hrozno od komunity místních vinohradníků, ale zpracovávají si je sami. V místě jako je Kalifornie to dává smysl, když vezmeme v úvahu cenu za hektar vinohradu. Ta se pohybuje okolo 800 000 USD. Abych vám to dal do srovnání toho co stojí hektar v České republice, tak ty lepší lokace se pohybují okolo 50 000 USD. V dobrých vinařstvích tu dáte za 6-10 vzorků vína a nějaký finger food okolo 100 USD.

Nabiti kvalitním vínem dáváme zmrzlinu v centru města, které je mimochodem poměrně fancy. Na to v jaké díře Kalifornie jsme, a teď se vší úctou, je Healdsburg krásný maloměsto. Místní podniky jsou ale plné turistů a my nacházíme na okraji jednu hospodu, která je jak z filmu. Je plná místních, živá hudba, country, popcorn, pivo, všechno co si přejete. Až je mi trochu líto jít tak brzo domů. Ale jo, jsme taky turisti, a máme program.

Zpět do San Fran

Než odletíme, máme ještě jednu zastávku. Muir Woods. Sekvojový park, kam je potřeba rezervovat parkovací místo a koupit lístek k tomu navázaný. A světe div se, naše auto je ve světě King Konga a Donalda Trumpa v kategorii “oversize”. Ale jako vychytralí češi kupujeme obyčejnou velikost a budeme sázet na americkou shovívavost. Ta je totiž nezměrná. Hodně lidí má ze Spojených států strach, hlavně z lidí. Označují je za arogantní ňoumy. Já ale vždy zažil úplně jinou ameriku. Ochota místních vám kdykoliv pomoct, přimhouřit oči, aktivně se s vámi bavit je obrovská. Američané, které jsem já potkal jsou hodní a srdeční. Dejte jim šanci.

Jeden z nich, kteří pracují v Muir Woods na parkovišti nám dokonce našel pro naše oversize auto vhodné místo, popřál krásný den a my šli hledat čtyřlístky do parku. Jasně, byly tam i sekvoje. To mě bylo ale úplně jedno! Celej ten park je posetej trojlístkama, takovýma těma, který máme i tu, ale nebyla by to amerika, kdyby neměli pětinásobnou velikost. Probudil se ve mě čtyřlístkový lovec. Tady ta mutace, ne ta moje, musí být přeci i v takových velikostech. Mise byla neúspěšná. Počkám až bude AI a rozpoznávání fotek, nebo čtyřlístků, na vyšší úrovni.

Dáváme Five Guys a skrz neúměrnou kupu hranolek proplouváme na letiště a těšíme se, jak o pár století přistaneme zpět v jinak voňavé Evropě.