Co dělá dobrou fotku? Jasně, kompozice, světlo, subjekt. Ale taky odvaha jít za své hranice. Pochopit co fotíte. Já dnes budu mluvit o tom, že je občas potřeba si vlézt do vody, lehnout do bláta nebo vylézt na sud.
Když jsem domlouval focení s ovčákem, a jak on o sobě říká pastevcem, Jirkou Krpešem z Valašky, netušil jsem co v ten den zažiju. A začalo to hned pro obyčejné auto nesjízdnou cestou na farmu. Když jsem seděl ve svým Golfu před vstupem do lesa, říkal jsem si že to přece není to správný místo. Bylo, risknul jsem to a nakonec do Valašky dojel.
Pro Jirku to byl den stříhání ovcí, a pro mě tak trochu taky. Většinou se snažím fotit brzo ráno a pak před západem slunce, takže ten prostoj během dne bych jen přihlížel. Řekl jsem si, že Jirkovi pomůžu a ovce jsem pomáhal podávat. Krom toho, že jsem si zničil boty, kalhoty a posílil prsty na rukou tak, že jsem je týden necítil, jsem se dozvěděl i jak se to dělá. Nejenom z vyprávění a na pohled. Ale na vlastní kůži, věděl jsem, cítil jsem kolik síly pastevec potřebuje vyvinout, co všechno pro to musí udělat.
A pokud na vlastní kůži víte, co fotíte, vznikne lepší fotka.
Ne všechno prostředí je plné chundelatých ovcí. Jsou místa, kde lítá cement, piliny, nebo se můžete utopit. Jasně, můžu fotit rybáře ze břehu, vzít si fakt dlouhý objektiv a mám vystaráno. Přece se nenamočím. Přece nenamočím techniku na kterou jsem dlouho vydělával. Ale pak nepochopíte, jak se pohybovat ve vodě po kotníky v bahně, jak vás to bahno pohlcuje a vy musíte vážit každý krok. Nepoznáte "dotek kapra" jak se vám vlní kolem nohou, jakou sílu a soustředění obnáší jeho chycení.
Takto, ve vodě, jste uprostřed lovu, jste tam s těmi lidmi a oni vědí že tu vlhkost a zimu zažíváte s nimi. Neberou vás jako reportéra s Adidaskama co pokuřuje a cvaká na břehu a dají vám prostor na zachycení těch skutečných emocí. Teda aspoň v to doufám.
Oukej, pokud zapomenu na jak to říkají v BMW na pocit z jízdy jsou ty i jiné důvody proč si dojít pro fotku. A to jsou jiné, zajímavější úhly než z cesty u lesa. Někdy je mnohem zajímavější pohled na vinaře ze sudu, jindy na rybáře z vodní hladiny, nebo na pastevce ze stromu. Všechno to jsou místa, kde se musíte nutně zašpinit. Ale všechna tato místa vám dají jinou, novou perspektivu a odliší vaše záběry tak, aby dávaly dohromady příběh. Protože jen díky odlišným úhlům záběrů můžete něco vyprávět.
Jasně, a co když fotím svatbu nebo jsem reportér? To je přece úplně jedno. Já fotím dokumenty a ne vždy můžu záběry stavět dopředu. Vždy mám storyboard a jsou záběry, pro které si za každou cenu dojedu. A to občas obnáší trochu špíny. Občas mokro v botách a odřená kolena.
Technika je pro mě hlavně nástroj. Musí sloužit mě a nikoliv já jí. A většinou ji přinesu na místo, které je na hranici možností. Pro jednoho klienta jsme fotili revitalizaci a uzavírání ropných vrtů po komunistickém režimu. Byl jsem připravený na tvrdou práci, ale ne na všudypřítomný cement, který lítá ve vzduchu. A co se stane, když k tomu začne ještě vydatně pršet a venku je 5 stupňů? To je jiná jízda. Cement začne na technice tuhnout a pokud to nevyčistíte hned, už to z foťáku nikdy nedostanete.
Ale na výmluvy není čas, pro záběry je potřeba si dojít. Jinde jste zase zasypaní pilinami, to je taková čistá špína. Dokud nepotřebujete vyměnit objektiv. Díky za prachu odolná, uzavřená těla. Používám foťáky Nikon a ještě nikdy mě nezklamaly. Ať je venku -20°C nebo lítá cement a vy ležíte u 2000 metrů hlubokého vrtu.
Vhodné oblečení, které jste schopni obětovat je samozřejmostí. Co je ale nutností je dobrá fyzická zdatnost, pružnost a rychlá rehabilitace. Představte si, že jste uprostřed řádku vinohradu a potřebujete udělat záběr z druhé strany. Půjdete 100 metrů tam a zpět abyste si udělali lepší záběr? Nebo podlezete 40 centimetrů nad zemí natažený drát? Nebo když od 5 od rána chodíte v mrazu s myslivcem, na zádech máte plný batoh a lovíte srnky. A v poslední řadě, brodíte se bahnem a snažíte se udržet balanc, zatímco se snažíte neutopit techniku za stovky tisíc.
Zkrátka je potřeba se udržovat v dobré kondici abyste měli záběry, které nikdo jiný nemá.
Hlavně dobrý záběry, ne? Ale ne, hlavně si odneste štěstí a zdraví. To máte jen jedno. Ten pocit, když jste upatlaní od kapra, promrzlí na kost, unavení, ale šťastní z celého dne je k nezaplacení. Díky za vyhřívané sedačky i volant. Pro lepší fotku je hlavně potřeba vystoupit ze své komfortní zóny. Oblečení a technika jsou jen věci, které můžete nahradit.
Občas i jen to, že si ke svému subjektu sednete udělá obrovský rozdíl. Zkuste to, nebudete litovat.
Jednou měsíčně budete objevovat zajímavé příběhy, které jsem vyfotil, kouknete pod pokličku a dozvíte se něco nového.
© 2024 Marek Dvořák / Fotograf