Jaro, léto, podzim, zima. Ano, to jsou roční období, ale co s nimi? Každé má pro vinařský svět trochu jiný význam. Zatímco v zimě vinaři odpočívají, občas jdou do vinohradu trochu přistřihnout nebo postavit sněhuláka. O pár měsíců dřív hrají ruskou ruletu s počasím a někteří dělají kšefty s ďáblem. Vinobraní. Začarované slovo. Vrchol vinařského roku. Krásná a ve skutečnosti fyzicky náročná práce od nevidim do nevidim. Ale ta radost z výsledku? K nezaplacení.

Jaký si to uděláš, takový to máš

Tento nadpis by se dal použít snad na všechno. U vína to ale platí několikanásobně. Vinobraní je totiž výsledek celoroční práce, magie ve vinohradu, hygieny ve sklepě a trpělivosti všech zúčastněných. Jde totiž hlavně o dvě věci, které tvoří dobrý produkt. Víno nevyjímaje. Je to filozofie a počasí. Pokud se o vinohrad staráme s láskou a přesvědčením, tak jak o své děti, máme půlku práce hotové. A když vinohrady dávíme, pumpujeme herbicidy, tak… Tak nám to vrátí se vším tím sajrajtem zpět. Tento rok byl tak trochu jiný. Zprvu to vypadalo jako z pohádky. Občas zapršelo, přesto bylo poměrně teplo. Pak přišlo něco, s čím nepočítal snad nikdo. Koronavirus? Ten paradoxně život ve vinohradu nezastavil. Solitérní život vinohradníků mohl pokračovat a sisifovská práce obchodníků dál strádat.